7. Dobojováno…?

Tak mládeži, tady máme naši Hithitovou skříňku přání a stížností. Podíváme se, co se v ní zase za těch 30 dní urodilo… „Poučit profiamatéra o pravidlech a rizicích crowdfundingu.“
No tak z toho nedělejme nějakou aféru – do Londýna pojedeš za svý, a kdo říká že ne, ten to dělá dodnes, no. 🙂

Kampaň „Půjčte mi Vaše* kolo“ skončila a tvrdit, že se jedná o výsledek úspěšný může jedině ten, kdo je zvyklý dávat pozápasové interview do televizních novin. A to já nejsem. Je to ovšem čirý neúspěch? Ekonomicky určitě, jenže o to se tu zas tolik nehrálo. Před měsícem jsem měl místo plánu, kampaně, kola, letenky jen hromadu poznámek a v nich stojí: Worst case scenario – Vůbec se nechytneš, za měsíc vybereš míň než procento z požadované sumy, Brompton ti zůstane. A okolí se ti vysměje. Směle prohlašuji, že zmíněný scénář se nenaplnil a není nutno setrvávat v pochmurné náladě.

Ale první věci první: Především Vám všem patří poděkování za podporu, ať finanční či povzbuzení, pozdravy, sdílení. Hodně si jí vážím a mám opravdu radost, že jste se do hry zapojili, protože bez Vás by to nebyla vůbec legrace. Ještě jednou: Upřímně děkuju.

Šlo ve své podstatě o dost riskantní pokus, ale zkušenosti a nové poznatky (byť nebyly nutně jen pozitivní), ve výsledku jednoznačně náleží do kolonky přínosů. Teď si možná nemyslím, že by se mi nějak extrémně hodily do života – vnímám je však podobně jako dílky puzzle, chcete-li metaforu. Třeba jednou budu řešit jinou skládanku a některé z těch dílků do ní zapadnou snáze a budou v ní sedět lépe, než tentokrát. Kdybych měl přesto vybrat pár nejzajímavějších bodů, které si z předchozích týdnů odnáším, budou to kromě určitého obnovení úrovně osobní pokory k dovednostem druhých, nejspíš tyto:

  • Bez založeného účtu na Facebooku nemůžete inzerovat na Instagramu (asi je to logické, když mají stejného vlastníka – vlak přes to pro mě stejně nejede).
  • Proměnit virtuální podporu v konkrétní akci je k**va dřina.
  • Nejsem jediný profiamatér tam venku :-).

Dalším překvapením uplynulých týdnů se pro mě stal bicykl samotný. Zatímco od prvopočátku jsem si jeho vlastnictví nedokázal, možná i záměrně nechtěl před sebou obhájit a situaci v níž by mi Brompton zůstal jsem automaticky řadil k nejpesimističtější variantě akce „Londýn“, už v průběhu kampaně se můj pohled na toto kolo začal zásadně obracet. Je totiž kolo neskutečně praktické, pohodlné i rychlé a kompromisů, na něž musí oproti klasicky specializovaným kolům jeho jezdec přistoupit je podivuhodně a obdivuhodně málo. Byť finální rozhodnutí ještě nepadlo, zůstává Brompton v letošní limitované edici zatím u nás a dost možná si jej po mírném doladění nad rámec pro závod povolených úprav oblíbím natolik, že na inzertním portálu skončí po sezóně kolo jiné. Moudře mě v obchodě s Bromptony a koloběžkami varovali, že kdo si tuhle skládačku na pár jízd zkusí, těžko se mu s ní loučí. Pod ta slova se nemůžu než podepsat.