2. Světlo na začátku tunelu

O ještě víc týdnů později…
Začíná se to blížit! Ono se to začíná vážně BLÍŽIT! Ne, že bych snad plánoval, že se toho závodu opravdu zúčastním (protože je to pořád samozřejmě naprostá a úplná šílenost), ale přesto: Když je večer hnusně a mně už se fakt nechce ven, nebo jsem unavený z práce – v každodenních mini krizích vůle – tehdy někde v zapadlém koutě mysli stále dokola, byť ne zcela zřetelně, zní věta zhruba následujícího znění. „V Londýně ale nejspíš bude docela podobně. A kdo chce být na špici, zajisté se kdesi právě v tomto nečase chystá..“ Ruku na srdce – ne snad, že by to zabíralo stoprocentně a za všech okolností. Přesto podobná myšlenka zakývá pomyslným jazýčkem na miskách vah vlastní lenosti a k pohybu mě vybízí snad i častěji, než bych si byl ochotný připustit.